Hodnotící desatero

Desatero našeho učitele k hodnocení žáka

  1. StudentiVýsledné hodnocení žáka z daného předmětu musí být průsečíkem hodnocení jeho znalostí, dovedností a postojů.
  2. Co je pro nás axiomem v daném předmětu to je mnohdy pro žáka Mont Everest či Anapurna.
  3. Při hodnocení žáka používat stejný přístup jako by šlo o mého potomka.
  4. Závěrečnou klasifikaci realizovat z dostatečného počtu známek, zahrnout do klasifikace body za aktivitu a plnění úkolů, snahu, vystupování a chování žáka.
  5. Chválit, chválit, chválit…
  6. Nepřeceňovat význam známky, tu brát jako pomocný faktor hodnocení. Mnohdy „horší“ student ve škole v praxi dosáhne lepších výsledků.
  7. Preferovat ústní zkoušení s pomocným vedením. Zařazovat motivační testy, umožňovat opravy, zařazovat náhradní termíny pro nepřítomné.
  8. V daném předmětu nebrat jako rozhodující při klasifikaci poznatky z jiného předmětu, nestavět na nich výslednou známku např. z testu, hodnotit i postup.
  9. Neodbývat žáka, být k němu vstřícný, respektovat ho, nepovyšovat se, neponižovat ho.
  10. Být důsledný, dodržovat pravidla hry, být příkladem.

Teze k úpravě pololetního hodnocení žáků na základě klasifikačních výsledků:

  • Výsledné hodnocení žáka z daného předmětu musí být průsečíkem hodnocení jeho znalostí, dovedností a postojů. Klasifikace tvoří základ výsledného hodnocení žáků, tu ovlivňuje (a to pouze pozitivně) přístup žáka – jeho snaha, výsledky zapojení do soutěží a jiných aktivit, osobnost žáka, plnění žákovských povinností.
  • Hodnota výsledné klasifikace vychází ze systému průběžné klasifikace uváděné v IS Bakaláři – zaokrouhlený průměr (doporučuje se nevážený průměr).
  • Nešetřit pozitivními – motivačními prvky hodnocení (chválit, chválit…).
  • Nadále platí ovlivňování výsledku klasifikace nedocházkou 30% (může, ale nemusí) a 50% (nesmí)
  • U písemných čtvrtletních prací zavést systém náhradního termínu konání písemné práce.
  • Mít u žáka dostatečný počet klasifikací (min. 5 na jednohodinový předmět).
  • Hodnocení žáka v daném předmětu posuzovat v širších souvislostech (kompetence – znalosti, dovednosti a postoje) a s plnou zodpovědností a dokladatelností.
  • S konstrukcí výsledného hodnocení seznámit žáky v úvodních hodinách předmětu. Výsledné hodnocení se žákem rozebrat.
  • V průběhu studia nepřeceňovat význam klasifikace, klást důraz na hodnocení osobnosti žáka, dávat „šance“. Využívání těchto motivujících nástrojů zhodnotit při připouštění žáka k závěrečným zkouškám (MZ a ZZ).